Zvu Vás do světa žen a ženské energie. Budeme mít každá pro sebe svůj čas a prostor, ať už na cvičení, tanec nebo jakéholiv jiné pohybové aktivity. Odpoutáme se od běžného života a všedních věcí a ponoříme se do svého nitra. Seznámíme se se skupinou žen a společně se vydáme na cestu za poznáním své duše, svého těla, skrytého tajemství ženství a své vnitřní ženy. Objevíme v sobě
divokost, vášeň, cit, lásku, krásu, svobodu a mnoho dalšího - svou divokou nespoutanou ženu, která je ukryta v každé z nás, jen je příliš potlačená běžným životním stylem a dobou. Více o cvičení najdete v jednotlivých sekcích - Mohendžodáro, Spontánní tanec a Cvičení s břišním tancem včetně rozpisu kurzů.
Všechna cvičení, tanec a meditace, které spolu budeme cvičit, tančit a nejen to, jsou vhodná pro ženy každého věku a postavy.. Prosím nebojte se přijít a vyzkoušet si, že každá žena může mít ze svého těla příjemný pocit a cítit se krásná, svěží a svůdná. Odhoďte strach a zbytečné obavy, které Vás brzdí ve Vašem dalším růstu za poznáním nových věcí a získávání nových zkušeností.
Pokud máte jakékoliv otázky, prosím kontaktujte mě na tel. č. 733 368 257 nebo e-mailem na bacikova.jitka@seznam.cz .
V případě, že nebudu brát telefon, prosím zkoušejte volat znovu, protože při cvičení nebo při masážích je mým hlavním cílem zachování pohodové atmosféry pro klienta a ne rušení terapie zvedáním telefonu. Děkuji za pochopení.
___________________________________________________________________________
Z knihy „Ženy, které běhaly s vlky“ < xml:namespace prefix = o />
(Clarissa Pinkola Estét, Ph.D.)
Tělo je jako země. Samo o sobě je územím. Je zrovna tak zranitelné nadměrným zastavěním, dělením na parcely, nadměrným těžením a odebíráním vnitřních sil. Divoká žena nepřistoupí snadno na nějaké nové plány budování. Pro ni neplatí otázka jak vytvářet, ale jak cítit. Prso ve všech svých tvarech má funkci cítit a živit. Živí? Cítí? Je to dobré prso.
Boky mají důvod být široké, uvnitř se skrývá saténová, slonovinová kolébka pro nový život. Ženské boky jsou ramena pro tělo nad nimi i pod nimi, jsou portály, měkkými polštáři, rukojetěmi lásky, místem, za kterým se ukrývají děti. Nohy jsou určené k tomu, aby nás přenesly, někdy poháněly, jsou to tahači, kteří nás pozdvihují, jsou „anillo“, prstenem k obejmutí milence. Nemohou být příliš takové nebo onaké. Jsou tím, čím jsou.
U těl neplatí žádné mělo by být. Otázkou není velikost tvaru nebo roky věku, protože u některých je to prostě jinak. Otázka pro divokou ženu však je, zda to tělo cítí, zda má správné spojení s radostí, se srdcem, s duší, se vším nespoutaným? Má štěstí? Může se svým vlastním způsobem hýbat, tančit, křepčit, kymácet a vlnit? Na ničem jiném nezáleží.
Když jsem byla malá, vzali mě na výlet do Muzea národních dějin v Chicagu. Viděla jsem tam sochy Malviny Hoffmanové, tucty tmavě bronzových soch v životní velikosti, všechny v jedné velké síni. Vytvářela sochy nejobnaženějších nahých lidí světa a měla divoké vize.
Plýtvala láskou na hubeném lýtku lovce, na dlouhých ňadrech matky se dvěma dospělými dětmi, na kuželech masa na hrudi panny, na varlatech starce, visících do půl stehen, na nose s otvory většími než jsou oči, na zahnutém jestřábím nose, na nose rovném jak roh. Zamilovala se do uší, které vypadly jako semafory, do uší, které byly posazeny nízko vedle tváří a byly malé jako oříšky. Milovala vlasy, zakroucené jako košík na hady nebo vlnité jako roztočená pentle anebo rovné jako ostrá tráva. Měla divokou lásku k tělu. Rozuměla té síle v těle.
Ntozake Shange napsala krásný verš ve své hře „Pro barevné dívky, které po spatření duhy pomyslely na sebevraždu“. Ve hře hovoří fialově oděná žena, která těžce zápasí se všemi svými psychickými i fyzickými aspekty, které společnost ignoruje nebo ponižuje. Krátce to rekapituluje těmito moudrými a klidnými slovy:
zde je to, co mám….
básně
velká stehna
malá prsa
&
tolik moc lásky
A to je ta moc těla, naše moc, moc divoké ženy. V mýtech a pohádkách testují víly a ostatní duchové lidská srdce tím, že se představují v různých formách, aby tím skryli božskost. Vystupují v róbách, hadrech, stříbrných šerpách nebo mají chodidla od bahna. Ukážou se s pletí tmavou jako staré dřevo, nebo mají šupiny z růžových lístků, mohou být křehkým dítětem, zažloutlou stařenou, mužem, který nemůže mluvit, či zvířetem, jež mluvit umí. Tyto mocné síly zkoušejí, zda se lidé již naučili rozeznat velikost duše ve všech jejích různých formách.
Divoška se objevuje v mnoha velikostech, tvarech, barvách a stavech. Zůstaňte ostražití, abyste tu divokou duši rozpoznali v tom velkém množství jejích převleků.